BŘEZEN 2014 - Kalendárium - ročenka



Březen – svátek pěstouna Josefa a doba po „popelci“


„Včelstva pomalu, ale jistě rozšiřují plochy plodu. Zimní včely se při tom upracují a hynou. V období kolem konce března mohou některá včelstva zeslábnout tak, že je jejich situace až kritická. Situace v silných včelstvech je v tomto období zřetelně lepší, nemoci se zpravidla neobjevují. V tomto období vytápějí už celý úlový prostor.“
/Výňatek z knihy Heinricha Gritsche – Silná včelstva po celý rok. Heinrich Gritsch (rakouský včelař) včelaří s velkým počtem včelstev více než 30 let a působí jako učitel včelařství Jeho kniha byla na mezinárodním kongresu Apimondia 2005 v Dublinu v roce 2005 oceněna zlatou medailí za nejlepší knihu/.

Sluníčka je stále tak málo. Ale když přece jen vykoukne, začne se kouřit z osychajících střech. Málo platné, ač zima je čím dál menší a vyhublá, krčí a schovává se před sporými paprsky, stále vládne. A může přijít znova, udeřit novou silou třeba s půlmetrovými závějemi, nešťastnými řidiči – zima vskutku ladovská. V naší rodině se říkávalo, že „jaro přichodi teprv s Jozefkem a po nim se už chodivalo bosky“. A ačkoliv může být po jeho svátku, na jaro to dosud nevypadá.

Prokřehlýma rukama rozhrnuji zbytky loňského listí a nedočkavě hledám mezi nimi první nesmělé kvítky, abych přece jen uvěřila ve skutečnost „vesny“. I v úlech se započalo s jarním úklidem. Na česnech každého z nich je vidět uhynulé loňské včely – mrtvolky, které nepřežily zimu.

Na pořad každého správného jara, přijdou ke slovu hrábě. Železným hřebenem pročísnout trávu a vyčesat z ní „stařinu“. Jen si musím dávat pozor, abych nepoškodila něžné bílé hlavičky, které chodím denně hledat a které vedou prim.
Nikým se nenechají předběhnout, splývají se sněhem, podobné si barvou i názvem. Sněženka s bledulí jsou přítelkyně a nic si nezávidí. Vyhovují jim spíše mrazivá rána a radostně svítí svojí uklidňující bělostí. Ani čemeřicím přikrčeným ke kamenům – zdá se – chlad nevadí, Schoulené mezi vykrojené lístky trpělivě vyčkávají.

Měsíc, na který čeká snad kdekdo, je tak napůl plný ptačího zpěvu a radosti a napůl tiché a vážné doby postní – času předvelikonočního. Dnes už jen splývá v koloběhu roku s ostatními. Pamatuji však na čas docela jiný. Dobu po „popelci“, začínající malým křížkem na čele, pro který jsme si chodívali před školním vyučováním a pak se jím navzájem chlubili.

Dobu vážnou, bez zábav, písniček a veselosti, znám i z vyprávění své babičky. Ona sama chodívala při domácí práci a potichu si prozpěvovala. I pro mne velmi dobře známý nápěv postní písně, ozývá se ve mně dodnes.
Píseň o padesáti slokách, ano, nespletla jsem se. Tedy tato píseň o padesáti slokách, dávno vymizela ze všech modlitebních knížek a zpěvníků. Nenašla jsem ji ani po usilovném hledání, ba ani v Malém kancionálu písní a modliteb z roku 1904. Existují však i dnes lidé, kteří z prosté piety, po svých předcích uchovávají prastaré a krásné texty postních i jiných písní., tištěných oním prazvláštním písmem na zažloutlém papíru, v kožených obalech s ozdobnou ražbou, některé dokonce s tepanou kovovou sponou. Uchovávám jej i já , ráda do něj někdy nahlédnu. Cítím z nich teplo rukou majitele, když je před léty nosil pod paží do chrámu.

V jejím vzpomínání se nikdy nezapomněla zmínit o své mamince – mé prababičce, která píseň v době postu zpívala denně prý i několikrát. I mne upoutává její archaicky znějící text a stojí zato vracet se k němu v příhodnou dobu znova a znova.
„Proč Maria, proč si tak naříkáš a tak smutně sobě vzdycháš ?
Křesťanská duše, pojď, podívej se, jak meč probodl mé srdce“.

(text první sloky zmíněné písně)

Celá jarní doba poznamenaná čekáním a jas velikonoční neděle, zanechává v nás pocit radosti. Pomine tíseň Křížových cest, Velkého pátku i návštěv „božího hrobu“. Však si dobře vzpomínám na několikeré odběhnutí místních hospodyněk od práce v kuchyni a jejich tichou , krátkou modlitbu ve ztichlém, dosud nevyzdobeném štramberském kostele. Patřilo k ní i čekání na návrat zvonů, které si na čas od Zeleného čtvrtku „odběhly“ do Říma a vrátily se teprve s radostným“ Gloria“ v den „ Vzkříšení.“ Ráda bych i dnes uvěřila barvitě líčené scéně s jejich návratem. A byly skutečně v Římě, nebo je to jen vyprávěnka pro děti ?

K celé kouzelné atmosféře „šmigrustu“ patří i mužské návštěvy u svých „milých“ i ostatních žen, jako projevu přízně a zájmu, s „jedovatě pichlavým“ jalovcem a patřičně mokrým projevem.
I dnes se rádi vracíme ke starým zvykům Velikonoc. Tak abychom nezapomněli – rozkrojit voňavý mazanec nahoře označený křížkem, vyzdobený snítkou krušpánku a lidem v Čechách prý známý už z doby Tomáše ze Štítného, tedy současníka Husova.

Barboro, staň skoro, pujděm na kocanky.
(Slezský lidový text)




Naši partneři:


Kopřivnice
Počasí Kopřivnice - Slunečno.cz
Vyberte si:

Aktuální informace


Havarijní linka
Krajská veterinární správa

+420 720 995 203
Krizová linka pro hlášení nákazy nebo mimořádné situace. Zneužití je trestné.

Dnes je 26. 06. 2019
Adriana

včely na květech
Základní organizace českého svazu včelařů Kopřivnice
       zo@vcelari‑koprivnice.cz