ČERVENEC 2014 - Kalendárium - ročenka



Červenec – ten první, prázdninový

Je tu zas, to kouzelné slůvko – prázdniny - plné tepla, volnosti a slunce, které tolik zbožňuje každý školáček i dospělý student. Jsou tu rána bez zvonění budíku, vrnění mobilu, v tom mém případě , jak dávno už bez tichého maminčina vyzvání – vstávej, už bude půl. Je pravda, že okna školy se vzájemně pozorovala s okny našeho domu a já vstávala teprve těsně před „půl“. Pak přišly dny s časem prohýřeným mezi kamarády, dětskými hrami na lavičce pod blízkou lípou. Často si ji chodím prohlížet, stále je krásná i přes svůj věk. Zatím co já očividně stárnu, ona je stále v té nejlepší kondici, každoročně voní květem a hýří půvabem.

Vzpomínám i na svoji velkou rodinu, v tom milém čase dětství – všechnu neuvěřitelně úsporně „poskládanou“ v domě mých prarodičů s houfem nás -dětí. Spolu s nimi kráčím, spíš se řítím, zas naší loukou pod vrcholem hory, loukou s trávou po pás, co voněla a uměla i zpívat.

A pak tam vidím i ji. Svoji babičku, už jen v mlžných představách. S bílým šátkem proti slunci tvarovaném do špičky nad oroseným čelem.. Ženu vyšší, štíhlou, s uzlem hustých vlasů, kterou často provází tichý zpěv některé z mariánských písní. . Větřík ji pomáhá obracet trávu položenou do pokosů. Na zem pokládá hrábě. Žízeň horkého odpoledne zahání vodou z modré konvičky položené do stínu šípkového keře. Pokorně srovnaná tráva pokosená za brzkého rána je už povadlá, o to více snad voní. Rukou probírá a prohlíží si růžové kohoutky, oblíbené kopretiny, do dlaně jí píchne ohnivý pcháč, pohladí úhledné klásky kostřav, ostré lístky srhy říznačky, zavadí o vysokou třeslici, štramberskými snad odjakživa zvanou jako slzičky Panny Marie. Zpět milované louce vrací luční chrpy, v dlaní jí zasvítí žluť starčeku. Trávu pokosenou k sušení ostře vykutou kosou, snad po staletí odevzdávala lidem veliká louka pod samým vrcholem Bílé hory. A nejen trávu jako potravu pro domácí zvířata, ale i krásu bylin – zelin , jak jsou dosud mezi lidmi jmenovány všechny ty kouzelné léčivky.

Bylo třeba sesbírat je v pravý čas – říkávalo se od Jana (sv. Jan Křtitel – 24.6.). Někdy se na divoce rostoucí byliny chodívalo už dva týdny před svatým Janem, mohly se však trhat i 14 dnů po něm, ale též celý červen do jedenácté hodiny dopolední. Podle pověry nejsilnější byliny byly ty, které trhala pokud možno nahá mladá dívka právě o kouzelné svatojánské půlnoci. To měla být nejúčinnější a nejoblíbenější z bylin - mateřídouška, jejíž odvar se mimo jiné užíval i do první koupele novorozeňátka. Proto si budoucí matky u mladých dívek tu kouzelnou bylinu noci svatojánské objednávaly. Stačila prý jen“hrstečka“ a byla zaručena mužnost pro chlapce a krása pro děvčátko. Kytičky všemožných léčivek se dávaly světit k božítělovým oltářům, ale především bývaly svěceny ve svátek Panny Marie Zelinkové – 15.srpna. Před oltář lidé pokládali i celé otepi bylin k léčení nejen lidí, ale i dobytka.

Oblečená podomácku v plátěných šatech bez límečku, v zástěře a šátku na hlavě, na pole chodívala moje babička snad denně. Mezi řádky spolehlivě nahmátla svoji motyčku i srp, vytrhané „ ostí“ ukládala k trávě vysečené z blízké „mezky“ do trávnice. Domů pak si nesla zeleninu na příští oběd s trochou brambor. Doprovod jí mnohdy dělávala bílá koza, jindy stádo husí.. Cestou sesbírané byliny, většinou však „mateřanku“ z nádherných „kocvínkových“ mezí, kterou milovala nad ty ostatní, nosívala ve vyhrnuté zástěře Vzpomínám, že významné místo mělo u ní i využívání černého bezu. Však ji za pravdu dává i dnešní moderní medicína. „Před heřmánkem klekni, před bezem smekni“. Věřilo se, že po onom smeknutí bude člověk chráněn před 99 nemocemi..Léčivý je prý celý keř. Spařené květy (čerstvé, ale i sušené) se přikládaly na krk při angíně , či nachlazení, horký odvar pomohl při vypocení. Za účinný byl považován horký odvar bezových květů ve mléce. Musel se vypít horký slazený medem a léčil spolehlivě i kašel.
I já dnes – po jejím vzoru, v tom prázdninovém čase, každého rána obejdu zahradu. S obdivem sesbírám něžné květy z uskupení mého diviznového hájku. Jsou letos tak vysoké, podobají se starým vědmám, potichu si něco špitají, a já jen těžce dosahuji na jejich vrcholy. Ohleduplně si dáváme přednost s našimi včelami i čmeláky Ke slovu přišel i květ lípy visící v celých girlandách z dlouhých větví, co večer provoní silnou vůní blízké okolí. Něžné květy léčivek se pak suší na rozprostřeném plátně v patérku u nás doma. Uložené do plátěných pytlíčků čekají na svoji chvíli za zimních plískanic.

Jak babička říkávala –„ nejsem žádná bába kořenářka, bylinkám jen věřím“. A já věřím jejím starým osvědčeným radám. Tak ji stále vidím před sebou. Klidnou a stále se usmívající i po mnoha letech.

Je tak nízká, lidé chodí po ní, čím ji více šlapou, tím víc voní“ (mateřídouška).

Prameny :
Vanda Vrlová – Nasbíráno mezi Jány, aneb o lidovém léčitelství




Naši partneři:


Kopřivnice
Počasí Kopřivnice - Slunečno.cz
Vyberte si:

Aktuální informace


Havarijní linka
Krajská veterinární správa

+420 720 995 203
Krizová linka pro hlášení nákazy nebo mimořádné situace. Zneužití je trestné.

Dnes je 14. 12. 2019
Lýdie

včely na květech
Základní organizace českého svazu včelařů Kopřivnice
       zo@vcelari‑koprivnice.cz