ČERVENEC 2014 - Kalendárium - ročenka



Červenec – ten první, prázdninový

Je tu zas, to kouzelné slůvko – prázdniny - plné tepla, volnosti a slunce, které tolik zbožňuje každý školáček i dospělý student. Jsou tu rána bez zvonění budíku, vrnění mobilu, v tom mém případě , jak dávno už bez tichého maminčina vyzvání – vstávej, už bude půl. Je pravda, že okna školy se vzájemně pozorovala s okny našeho domu a já vstávala teprve těsně před „půl“. Pak přišly dny s časem prohýřeným mezi kamarády, dětskými hrami na lavičce pod blízkou lípou. Často si ji chodím prohlížet, stále je krásná i přes svůj věk. Zatím co já očividně stárnu, ona je stále v té nejlepší kondici, každoročně voní květem a hýří půvabem.

Vzpomínám i na svoji velkou rodinu, v tom milém čase dětství – všechnu neuvěřitelně úsporně „poskládanou“ v domě mých prarodičů s houfem nás -dětí. Spolu s nimi kráčím, spíš se řítím, zas naší loukou pod vrcholem hory, loukou s trávou po pás, co voněla a uměla i zpívat.

A pak tam vidím i ji. Svoji babičku, už jen v mlžných představách. S bílým šátkem proti slunci tvarovaném do špičky nad oroseným čelem.. Ženu vyšší, štíhlou, s uzlem hustých vlasů, kterou často provází tichý zpěv některé z mariánských písní. . Větřík ji pomáhá obracet trávu položenou do pokosů. Na zem pokládá hrábě. Žízeň horkého odpoledne zahání vodou z modré konvičky položené do stínu šípkového keře. Pokorně srovnaná tráva pokosená za brzkého rána je už povadlá, o to více snad voní. Rukou probírá a prohlíží si růžové kohoutky, oblíbené kopretiny, do dlaně jí píchne ohnivý pcháč, pohladí úhledné klásky kostřav, ostré lístky srhy říznačky, zavadí o vysokou třeslici, štramberskými snad odjakživa zvanou jako slzičky Panny Marie. Zpět milované louce vrací luční chrpy, v dlaní jí zasvítí žluť starčeku. Trávu pokosenou k sušení ostře vykutou kosou, snad po staletí odevzdávala lidem veliká louka pod samým vrcholem Bílé hory. A nejen trávu jako potravu pro domácí zvířata, ale i krásu bylin – zelin , jak jsou dosud mezi lidmi jmenovány všechny ty kouzelné léčivky.

Bylo třeba sesbírat je v pravý čas – říkávalo se od Jana (sv. Jan Křtitel – 24.6.). Někdy se na divoce rostoucí byliny chodívalo už dva týdny před svatým Janem, mohly se však trhat i 14 dnů po něm, ale též celý červen do jedenácté hodiny dopolední. Podle pověry nejsilnější byliny byly ty, které trhala pokud možno nahá mladá dívka právě o kouzelné svatojánské půlnoci. To měla být nejúčinnější a nejoblíbenější z bylin - mateřídouška, jejíž odvar se mimo jiné užíval i do první koupele novorozeňátka. Proto si budoucí matky u mladých dívek tu kouzelnou bylinu noci svatojánské objednávaly. Stačila prý jen“hrstečka“ a byla zaručena mužnost pro chlapce a krása pro děvčátko. Kytičky všemožných léčivek se dávaly světit k božítělovým oltářům, ale především bývaly svěceny ve svátek Panny Marie Zelinkové – 15.srpna. Před oltář lidé pokládali i celé otepi bylin k léčení nejen lidí, ale i dobytka.

Oblečená podomácku v plátěných šatech bez límečku, v zástěře a šátku na hlavě, na pole chodívala moje babička snad denně. Mezi řádky spolehlivě nahmátla svoji motyčku i srp, vytrhané „ ostí“ ukládala k trávě vysečené z blízké „mezky“ do trávnice. Domů pak si nesla zeleninu na příští oběd s trochou brambor. Doprovod jí mnohdy dělávala bílá koza, jindy stádo husí.. Cestou sesbírané byliny, většinou však „mateřanku“ z nádherných „kocvínkových“ mezí, kterou milovala nad ty ostatní, nosívala ve vyhrnuté zástěře Vzpomínám, že významné místo mělo u ní i využívání černého bezu. Však ji za pravdu dává i dnešní moderní medicína. „Před heřmánkem klekni, před bezem smekni“. Věřilo se, že po onom smeknutí bude člověk chráněn před 99 nemocemi..Léčivý je prý celý keř. Spařené květy (čerstvé, ale i sušené) se přikládaly na krk při angíně , či nachlazení, horký odvar pomohl při vypocení. Za účinný byl považován horký odvar bezových květů ve mléce. Musel se vypít horký slazený medem a léčil spolehlivě i kašel.
I já dnes – po jejím vzoru, v tom prázdninovém čase, každého rána obejdu zahradu. S obdivem sesbírám něžné květy z uskupení mého diviznového hájku. Jsou letos tak vysoké, podobají se starým vědmám, potichu si něco špitají, a já jen těžce dosahuji na jejich vrcholy. Ohleduplně si dáváme přednost s našimi včelami i čmeláky Ke slovu přišel i květ lípy visící v celých girlandách z dlouhých větví, co večer provoní silnou vůní blízké okolí. Něžné květy léčivek se pak suší na rozprostřeném plátně v patérku u nás doma. Uložené do plátěných pytlíčků čekají na svoji chvíli za zimních plískanic.

Jak babička říkávala –„ nejsem žádná bába kořenářka, bylinkám jen věřím“. A já věřím jejím starým osvědčeným radám. Tak ji stále vidím před sebou. Klidnou a stále se usmívající i po mnoha letech.

Je tak nízká, lidé chodí po ní, čím ji více šlapou, tím víc voní“ (mateřídouška).

Prameny :
Vanda Vrlová – Nasbíráno mezi Jány, aneb o lidovém léčitelství




Naši partneři:


Kopřivnice
Počasí Kopřivnice - Slunečno.cz
Základní organizace českého svazu včelařů Kopřivnice
       zo@vcelari‑koprivnice.cz