DUBEN 2014 - Kalendárium - ročenka



Duben – měsíc, co přivádí máj

„Chceš-li vidět boží stvoření, pohleď zblízka na včelí hemžení“.

Na naší lípě zpíval drozd. Ozdobnými trylky a krásně, jak to umí jenom on, ze samé radosti nad svým návratem. Ani se mu nedivím, překonal dalekou cestu a vrací se domů. Letos je však trošku v údivu, když srovnává počasí minulých jar s tím letošním. Ze střech jen s rozvahou odkapávají, jak doufáme, poslední zbytky sněhu. Toho, co nás letos tolik potrápil.
V holých větvičkách živého plotu vážně debatují drobní ptáčci po dlouhé cestě, nepříliš nadšeni spoustami bílých peřin. Vyhledávají malé ostrůvky po odtátém sněhu a hledají v mokrém mechu něco z loňska. I včely s vnitřně nastaveným klimatickým „zařízeníčkem“ na deset stupňů tepla, trpělivě vyčkávají.

Ne každému je dáno, jako nám, abychom z tepla svého podkroví, mohli nahlédnout téměř až do samého stračího obydlí, pozorovat obřadní a předsvatební tanec samečka straky před svojí vyvolenou. Páru ptáků rodu krkavcovitých pěvců, jejichž poslední dvě slůvka odborného pojmenování k sobě tak málo patří. Pták úhledného a elegantního černo-bílého zevnějšku s dlouhým kormidlem ocásku. Místem pro stavbu svého letošního „bytu“ zvolil v posledním patře staré borovice. Nevadí mu místo s nejvyšší činží, zato s velkolepým rozhledem po krajině a největší porcí slunka. Hnízdo málo úhledné, jen z ledabyle poskládaných větších „haluzek“i přes nevlídné letošní klima, si staví vytrvale mohutný přístřešek, vylepšený dokonce stříškou.
U nás žije straka obecná (Pica-pica) a hnízdí pravidelně v otevřené krajině středních poloh. Dříve se vyskytovala jen málo, téměř jsme ji neznali. Zato v posledních letech je ji vidět dost často a jejími odpůrci je považována za „škodnou“ pro časté vybírání hnízd menších ptáků. Úhledný opeřenec je lidmi též osočován ne právě lichotivým označením jako „zlodějka“ a pod stejným názvem se dostala dokonce mezi slavná operní díla s krásnou hudbou. Snad pro oblibu blýskavých předmětů, které prý ráda shromažďuje ve svém hnízdě.

O letošním jaru jdou mezi lidmi různé prognózy a skazky. Prý už letos žádné nebude a skočíme rovnou do léta. Věřme přírodě, letos si dává vskutku načas, ale snad vybude několik dní i na vápnomilné jaterníky-podléšky a koniklece, orsej jarní, dělící se o místo s bělobou sasanky okolo kostelíku sv. Kateřiny, zazáří květ prvosenky – petrklíče v kulatém amfiteátru Kocvínku, zbude čas i na okouzlující vstavače ve stráni nad „kupelami“ - jako je vstavač trojzubý, vstavač bledý nebo vstavač s přiléhavým názvem - vstavač mužský. Nedá mi nepřijít a neobdivovat – jako za dětských let - krásu kokoříku vonného, svojí vůní se podobající vůni konvalinky, patřící mezi liliovité a usídlené už navždy v kamenitém svahu Zámeckého vrchu pod Trúbou. Ožijí i mechy, zatím si jen málo podobné bez své brčálové zeleně obalující teplý kámen Bílé hory a čekající na společnost nachových rozchodníků. Na zahradách a jejich zídkách ožije a na poněkud mdlé zeleni přidá i všudypřítomný , mnou tolik obdivovaný a tak ryze štramberský - sleziník červený. Okraje polí, ale i zahrad, na zdech i pustých místech nám zkrášlí svět ultramarinově modrý rozrazil trojlistý. Abychom nezapomněli na naši nejranější trvalku – čemeřici. Krčí se dosud pod závějemi, ale věří spolu s námi, že její čas teprve přijde stejně jako pro podběl lékařský (jarní podkovu) – jejíž blahodárný účinek naše bolavé průdušky potřebují snad více nežli jiné roky. Byla by jich ještě celá řada, uvádím jen pár, těch nám všem nejznámějších. Nedělejme si starost, jak vše nakonec dopadne. Příroda si i bez lidských rad – poradí vždy sama nejlépe.

Duben – to však nejsou jen navracející se ptáci, čerstvé byliny, ale co stromy ? Už od mého samotného dětství, stejně jako mému otci, zůstávají trvalými a obdivovanými přáteli. Ba, mnohdy snad více nežli jen přáteli, vždyť co může být lepšího nežli dobrý a stálý přítel ? Umí naslouchat, tiše porozprávět, ale i poradit. Rostou okolo mne a jsou nezastupitelné, vydechujíc omamný vzduch a poskytující stín, je-li to zapotřebí., plné ptačího, ale i včelího zpěvu a teplých hnízd. Jsou milníky u cest označující prý původní vzdálenost – míli. Právě zde zřejmě vysazovány pro stín lidem i zvířatům projíždějícím okolo a sloužící jako doplněk skvostům polních křížů, kapliček i božích muk a patřící k české krajině. Zůstávají působivou kulisou mezi rovnými lány polí. Hlavně ty rád vyhledával otec, když hledal motiv. Stromy samotné, ať už jako krásné solitéry s působivým tvarem nebo ve skupinách , bývaly motivem z nejvyhledávanějších. Prokreslené do bloku s označením stínu nebo plného světla, teprve pak přenášené na plátno. K některým z nich se opakovaně a rád vracel, třeba jako na návštěvu či jen z prostého obdivu. S oblibou se zdržoval pod stromy, pozoroval proměňující se oblohy, cítil přítomnost vody, o čemž pak uměl vyprávět. Stromy na Štramberku bývaly jeho záchytnými body. A není divu, milované město jej do svého společenství přijalo v jeho třech létech. On pak lásku k němu vracel vděčně svými obrázky.

Co kalino v struze stojiš, či sa teho sucha bojiš?
Ja sa sucha nic nebojim, kde sem vzrostla, tam aj stojim....




Naši partneři:


Kopřivnice
Počasí Kopřivnice - Slunečno.cz
Základní organizace českého svazu včelařů Kopřivnice
       zo@vcelari‑koprivnice.cz