KVĚTEN 2014 - Kalendárium - ročenka



Květen – začalo to magnolií, aneb když stromy tančí

Víte, co radili staří včelaři pro májový měsíc ?
„Rojení začíná při krásném povětří, chystati nové ouly a nářadí k chytání rojův“

Po té zázračné noci, zvané kdysi jako „filipo-jakubská“ nebo též Valpružina noc, za které lidé vyhnali od svých chalup čarodějnou magii, vládu definitivně převzal máj. Mladíček ve světlezelené kamizole , všemi vítaný , avšak s mírnou obavou, zda stihne ozelenit všechny meze, nechat rozkvést kdejaký sedmikvítek, namodřit oblohu a spočítat, zda již doletěli všichni ptáci.
Pojmenování „máj“ ani „květen“ nebyl tím prvním pojmenováním pátého měsíce roku. Podle mistra Aloise Jiráska jej staročeši zvali jako „trnopuk“. Držme se však raději toho měkkého a voňavého názvu, i když zajímavost v podivně znějícím hrkotavém názvu předčí všechny ostatní.
Najednou je na světě tolik věcí, pro které vyplatí si přivstát, nebo alespoň s přivřenými víčky a pod peřinou naslouchat těm nejněžnějším ptačím trylkům a venku vládne tajemné pološero. Vítat každý den s radostí, obdivovat se nezaměnitelné křehkostí obalených stromů s chvalozpěvy ptáků a užít si třeba radost z první májové bouřky. Vždyť stromy kvetou tak krátce. A ptáci ? Alespoň podle názorů znalců –naslouchejme jim dychtivě, vždyť zpívají jen do svaté Anny.
Vše se najednou změnilo, příroda zkrásněla a nejde to nazvat jinak, nežli že se tak náhle a zprudka rozvily lístky javorů a přispíšily si i lípy. Je u nás však ještě jeden strom, stojící uprostřed skoro jako ten Evin strom v pověstném ráji. Ví o své kráse, roste nejen v centru zahrady , ale i našeho zájmu. Je to štíhlá magnolie , odborně zvaná šácholan. . Přispíšila si, ostatně jako každoročně, oblažuje svět krásně narůžovělými pupeny, připravenými již od konce dubna. Shora shlíží na první kola sasanek, přistěhovaných k nám s vysazenými buky i habry z lesní školky. Vítá se s jemnými shluky léčivé mařinky vonné, která při vadnutí tak silně voní po kumarinu a po níž je pojmenována i jedna ze Straussových operet. .S obdivem a stejně jako jiné roky, si prohlížím mladé kontryhely v sukýnkách rokokového střihu.. Voní celé okolí, nejvíce snad kožíšek první zelené husté trávy a voní i kola chlubivých tulipánů. Připraven je i stálý ptačí servis pro jejich neskonalou radost z koupání a naladěným pěvcům nevadí ani naše blízká přítomnost. Zdrží se však jen malou chvíli, vždyť jsou tak zaneprázdnění stavěním hnízd.
Naslouchám s potěšením hrkotání páru hrdliček i přelety párku holuba hřivnáče na staré hrušni. Tenkrát jsem tak ráda v tom zeleném království a tak nerada v kuchyni. Kradu potajmu každou minutu pod stromy spolu se svými kovovými kamarády – zalévací konví, motyčkou dokonale „vykutou“ skutečným kovářem a zakoupenou kdysi na štramberském jarmarku. Též s ostrým „vypichovátkem“ proti neúnavné „bršlici“ i ostatním plevelům, které nejsou bez půvabu a umí i krásně rozkvést. Říká se prý o ní, že v máji se motyčkou „zalévá“ a přivádí vzduch ke kořínkům. V malé „skalečce“ je třeba přistřihnout co už přerostlo , osvobodit velké kameny, aby je též bylo vidět a mírně omezit chlubivé skalničky v celé barevné škále . A kameny ve skalkách ? Ty by jistě mohly být samostatnou a ne nezajímavou kapitolou. Některé pojmenované po místě nálezu většinou z nejbližšího okolí, jiné darované..

Vítat se denně s hřívami dvou starých lip tak šťavnatě zelených. Chystají už „na květ“. A co na to včely ?Těší se, ale cítím i jejich starost, aby vše stihly.

A k jarním divům patří i každoročně se opakující divadlo, když se během několika málo teplých nocí obléknou do“ bíla“ všechny ovocné stromy. A těm z nás, kteří to chtějí vidět, umí za modravé tmy i zatančit. A věřte, že tak to alespoň vidím já, když je tiše a bez hnutí pozoruji, jak krouží v bílých řízách, podobající se družičkám s voničkami ve vlasech.

Těch vůní a krás, po kterých voní měsíc zvaný podle květů je však mnohem víc. Stačí se projít štramberským náměstím i kolem všech chalup s vysokými prahy a malými okénky. Zavoní už tradičně skořicí a hřebíčkem ze zakroucených medových „oušek“. A není to jen koření, ale i vůně převzácných tradic pro městečko tak charakteristické, kde jsem doma.

Štramberské náměstí a jeho pouť – dva pojmy spojené s dvěma řadami košatých javorů, do kterých dosahovaly špičky našich nohou z roztočeného řetízkového kolotoče v těsné blízkosti vyzdobené „máje“ i radost z vlajícího praporu na vrcholu Trúby. Můj zájem však patřil i lidem obsluhujícím to vysněné zařízení pouťových atrakcí, cirkusového stanu a barevných střelnic. Všichni byli jiní, jinak oblečeni, opálení a vonící dálkami. Pro mne lidé nesmírně zajímaví, jež se tolik lišili od nás domácích a kterým se říká „světští“.Očekávali jsme je každoročně s velkou nedočkavostí, pozorovali jejich přípravy z oken školy, obdivovali dřevěné obytné vozy, přítomnost zvířat i soužití s nimi .Chodila jsem na „čumendu“ okolo obytných vozů, kde visela klec s mluvícím papouškem. Vzpomínám na starší dámu pod plátěnou stříškou, na velikou krabicí s dětskými „štěstíčky“. V jednom z nich kdysi bylo kulaté zrcátko a vydrželo mi hodně let. Bývalo to každodenní zastavení po májových pobožnostech v mariánském měsíci.
. Zdrželi se několik dní a jako památka po nich zůstala jen stopa pilin s vůní a značkami po cirkusových koních. Po léta k nim patřil i veliký zapomenutý černobílý knoflík - snad z kabátu cirkusového klauna. Opatrovala jsem jej po řadu let a ve vzpomínkách je i nadále připomínkou na jedny z nejkrásnějších poutí, které znám – poutí na Štramberku.

Má zlatá panenko stavějí ti máje
votevři vokýnko, podívej se na ně...
(Z Čech)

Májová kapka platí za dukát !

   


Naši partneři:


Kopřivnice
Počasí Kopřivnice - Slunečno.cz
Základní organizace českého svazu včelařů Kopřivnice
       zo@vcelari‑koprivnice.cz