LISTOPAD 2014 - Kalendárium - ročenka



Listopad – aneb co dělají „ajťáci“ ?

Přišel zas, bez oficiálního pozvání. Vetchý stařec s váhavým a pomalým krokem. Poklonil se svátku Všech svatých, provoněl hřbitovy vůní vosku a pohladil poslední zářící chryzantémy. Slíbil, že letos bude mírný a slovo dodržel. Nepřekvapil nizoučké trávníky pokryvem jíní – naopak. V zahradách dokvétaly za jeho vlády poslední růže léta. Znachovělé listy javorů krouží vzduchem ve spirálách, jiné se ještě drží větviček a hostí zvídavé veverky. To jen ořešák zůstal zelený zásluhou břečtanu, který mu nahrazuje kožíšek. Pak si ovšem ze zimy moc nedělá. V záplavě jeho sytě zelených listů se vyjímá krásný strakapoud .Obratně šplhá po kmeni a ví, kde nejlépe vynikne červeň jeho kabátku šitý mu jako na míru.
Přišel čas, kdy se stromům upravují vlasaté hřívy a zkracují větve.

Jsou vidět už z dálky. Tvoří zelenou nepřehlédnutelnou hranici a krásou svých hlav převyšují ostatní stromy ve svém okolí. Ruce, které je sadily tu už dávno nejsou Já se sesedajícími se kostmi a unavenou páteří, jež mi po větší zátěži dobře dává znát kudy vede .Jsme přibližně stejného věku. Oni, na rozdíl ode mne, jsou vlastně stále ještě mladíci. Odborník tvrdí, že taková lípa teprve po dosažení přibližně jednoho sta let /prodlužovacího růstu růst do výšky/ v růstu zvolna ustává. Spisovatelka Tereza Nováková o nich mluví jako o „spanilých a vonných obryních“.

Všichni moji čtyři kamarádi stojí stále pevně jako mladé proutky v rohu zahrady. Možná, že slabým praskáním, když jimi zatřese vítr, dávají též leccos najevo. Ale ať je tomu tak nebo onak, jsou překrásní v každé době a jsou domovem sýkor rodících se v houpavých zavěšených budkách. Letcům odlétajícím do tepla jihu slouží jako odpočivný bod, stejně jako je po čase vítá v rašícím větvoví při otvírajícím se jaru. Poslouží i ostražitým dravcům pátrajícím po úlovku z nejvyšší větve, i jako stanice mezipřistání havranů trávících u nás zimu. Uslyšíte pod nimi bublání krásných hřivnáčů i párku hrdliček.
Řeč je skutečně o ozdobách naší zahrady – o dvou lípách srdčitých (Tilia cordata). Jedna z nich - jako správná dáma i se šperkem na štíhlém kmeni . S křížkem a tělem Ukřižovaného, nalezeném před léty o kterési sběrné sobotě na hromadě odpadu. A jejich dva sousedé ? Javory – mléče (Acer platanoides). Koruny čtyř přátel stojící ve skupině blízko sebe se vyjímají hlavně v podvečer na západní obloze a donekonečna si je mohu prohlížet skrz střešní okno kuchyně, kde trávím mnohý čas.

Výškou i hustotou koruny se všichni domluvili a zdvořile si řekli o úpravu svých hlav. Trvaly na tom sveřepě hlavně obě lípy. Jejich poněkud přerostlé „ofiny“ sahaly téměř až k zemi. Nezbývalo nežli jim vyhovět. Čas pro úpravu „frizúry“ zná jistě i každý strom, když stáhne mízu z koruny a chystá se odpočívat. Dávno zmizely i kolonie červeno-černých ploštic „ruměnic“, jež po celé léto obývaly vyhřátý prostor mezi mohutnými obnaženými kořeny lip a živily se jejich sladkou mízou.

A jsou takoví odborníci – na slovo vzatí. Říká se jim stromolezci. Obdivujeme nejen jejich práci, ale i krásné české slůvko, jakých má čeština plno , navíc každému srozumitelné. Dva takové jsme měli možnost vidět při práci. „Vyzbrojeni“ svazky silných lan s kovem zvonícími sponami, v ochranných helmách, dokonce i s malými sedátky, jak obratně a doslova jako snovající pavouci, vyšplhali ještě mnohem výš nad přistavený žebřík. Chce to zkušenost i mužnou sílu pracovat motorovou pilou ve výšce přibližně 30 – 35 metrů. Kdo ví, snad nahlédli až na samé dno pestrých stračích hnízd s naloupenými poklady.
Kdo by hledal, že za skutečně chlapskou prací dvou mladých mužů milujících stromy, se skrývá práce „ajťákůˇ“ - skutečných odborníků, která je živí ?. Lidí,jež jemným předivem spojovacích linek počítačů i jiné výpočetní techniky, omotávají a spojují celou zeměkouli. Výraz, kterým se mohou chlubit, zná hlavně ta nejmladší generace, jež je „ jedna ruka“ s každodenně rozsvícenou obrazovkou „kompů“, jak je přátelsky a dokonce i s láskou jmenují. Práci odvedli ke spokojenosti nás i našich zelených přátel.

A co nám ještě zbývá ? Snad už jen se rozloučit s hejnem odlétajících hus. Slyším jejich teskný pozdrav, jímž se letos - dokonce za slunečného poledne – loučily s rodnou krajinou, jak seřazené do ostrého a stále se měnícího šípu ve tvaru jedničky mířily za horizont Kotouče. Dodnes je pro mne záhadou, jak velcí ptáci s bílými křídly lehce prolétají nad našimi hlavami. Jen aby se na jaře opět šťastně vrátili k rodným jezerům a nádržím, do bezpečí zarostlých břehů.

S odřezanými větvemi přišly na zem i obrovské koule milého jmelí s bílými perlami. Pak už jen stačí vyzdobit jimi zápraží. A když přidáme i pořádnou kytici chvoje, může přijít i advent – moje nejmilejší doba roku.

Oj, letěla bila hus, oj nedaleko Vaha,
a ptala sa synečka, oj kde su Napajedla ?




Naši partneři:


Kopřivnice
Počasí Kopřivnice - Slunečno.cz
Základní organizace českého svazu včelařů Kopřivnice
       zo@vcelari‑koprivnice.cz