ŘÍJEN 2014 - Kalendárium - ročenka



Říjen - Co dělají „medáci“, aneb čekání na slunovrat

Procházíme-li se podzimní zahradou, na obličeji cítíme jemný dotek pavoučích „lan“. Nataženy mezi větvemi stromů lesknou se duhově na skoupém slunci. Pohladí a připomenou, že je čas babího léta. Drobný pavoučí „pilot“ usazený v kokpitu svého vznášedla řídí dráhu letu a zručně oplétá stromoví zahrad. Stále je ještě teplo a stále ještě kvete barvínek. Trpělivě čekáme na čas, kdy na zdi domu začíná kvést i Hedera-helix – břečtan popínavý. Jeho půvabný květ je plný pylu a celý dům zní včelím zpěvem. A chytrý hmyz, vybavený jedinečným termosystémem, s neutuchajícím elánem nosí do úlů oranžový pyl – zřejmě z dokvétajících chryzantém. Od včelaře vím, že jej ukládá do šestihránků svých spíží ve voňavých plástech jako potravu na čas zlé zimy.

Neobyčejně pilný tvor se smyslem pro pořádek a čistotu i k uchování rodu, pracuje nepřetržitě ve dne i v noci. Hlavičkou prý vtlačuje pyl do vybudovaných buněk a se znalostí odborníka přidá látky, které zabraňuji zkáze. Bůh ví jaká tajemství včelstva skrývají a co přidávají do nenahraditelně voňavé dobroty jakým je med, aby se nekazil ?

O dětství se říká, že je zásobárnou krásných prožitků. I pro mne zůstává tou zázračnou studničkou, ke které se stále vracím. Byla to jen náhoda a nebo jsem měla štěstí, že jsem od útlého dětství mohla pozorovat při práci svého dědečka– včelaře ?. Dával mi po troškách poznávat život v monarchii, kterému velí jeho Veličenstvo královna, zvaná též jako „matka“.

A pak i v dospělosti a vlastně dodnes – sice jen z povzdálí, s velkým respektem a úctou obdivně přihlížím k práci „medáků“. Ne, není to výraz pro čmeláka, jak je u nás často pojmenováván. Tak dnešního včelaře oslovovala staročeština. Tak to praví Kronika pana Václava Hájka z Libočan, jejíž obnovené vydání znovu vychází.
Dny okolo Vánoc bývají jen krátké, slunce tušíme kdesi vysoko nad námi, i když letošní čas krásného slunovratu (letos 21. prosince v 18.11 hod.) se vydařil. Změna k lepšímu nastává právě v nejkrásnější předvánoční době v podobě návratu světla a narození Krista.
A je to právě ona zázračná doba, kdy se i do úlů navrací nový život.

Záslužné práce medáků – dnešních včelařů si velmi vážím. A že jí rozumí nejen mužská část populace, svědčí fakt, že jsem poznala i zručnou paní včelařku. Svoje včelky milovala a pro pobavení všech okolo, je láskyplně jmenovala jako „muchy“.
Včelaři jsou chlapi, jako všichni ostatní a přece docela jiní. Znám jich několik a vím o čem mluvím. Obdivuji jejich znalosti , když ví, co se v úle právě děje. Znají taje, o kterých my ostatní víme tak pramálo. Ví, na kolik útvarů a oddílů se včelky dělí. Že to jsou dělnice, které se starají jen o královnu, ji krmí a čistí, jiné nosí do úlu pyl a vodu, jiné zas domov střeží. Část průzkumnic zjišťuje v jaké vzdálenosti se nacházejí právě kvetoucí stromy, či pole, aby pomocí tajných kódů v podobě zvláštních tanečků podaly zprávu. Chůvy vykonávají část práce okolo mladých, právě vylíhlých včel. A jen málokdo z nás ví, že namáhavou práci v čase největšího vypětí vydrží včelka vykonávat třeba jen 20 dnů.. Výraz „včelka“ volím záměrně, neboť pojmenování „včela“ vyslovuje chovatel jen zřídka. Člověk musí obdivovat přesný řád, který v úle panuje.

Snad právě pro krásu práce a její užitečnost, která proměňuje jejich životy, si ji vybrali právě muži.
Vyznají se dokonale v medové alchymii. Jen se zeptejte včelaře – ten všechno ví. .




Naši partneři:


Kopřivnice
Počasí Kopřivnice - Slunečno.cz
Základní organizace českého svazu včelařů Kopřivnice
       zo@vcelari‑koprivnice.cz