SRPEN 2014 - Kalendárium - ročenka



Srpen – měsíc na stéble slámy, aneb „Žně pod Štramberkem“

Každý z měsíců má svoji charakteristickou vůni. Ten osmý, poslední prázdninový, jich měl přímo přehršle. Voněl horkými dny ,rudými máky na okrajích obilných polí, které pak uvadaly v našich vlasech, prachem na prázdninových sandálkách i bezstarostností každého dne..Stále mi dodnes nejvíce voní vzlínajícím teplem nad lány „rži“. O každém z jeho klásků moudří lidé tvrdí, že jde o nejdokonalejší stavbu vůbec. Ale proč vlastně, vždyť je to jen docela obyčejné stéblo. Řádka něžných nitek podobná prutu zlata, úhledně seřazených do vysoké okrouhlé, avšak důkladné stavby, vyztužená pevnými kolínky, se na vrcholu chlubí korunkou – obyčejným kláskem. Je však plný zrn, bez nichž by byl náš život o mnoho chudší, ne-li zcela nemožný.

Měsíc ve znamení kulatého srpu. Na jeho zubatém ostří byla znát léta, malý nástroj pro ženskou ruku s ohmatanou rukojetí. Takový nosívala babička zabodnutý v nůši plné jeteliny. Dědečkova kosa visela - k vůli nám dětem – vysoko na stěně chléva,vykutá do jemného plátku na špalíčku kovové „babky“ doma na dvorku. Na poli pak přiostřená brouskem v kovovém pouzdérku u pasu mužů, vykonávala tu nejdůležitější práci při žních.

Vzpomínám, jak dlouho tenkrát žně trvaly. Celé dny bylo vídat lidi na malých štramberských políčkách při sečení obilí. V duchu zas vidím zkušenou ženskou rukou stočený uzel povřísla a stavění snopů a mandelů. Nám pak zbyla velká radost při sbírání poztrácených klásků do kytic, na které stačila dětské dlaň .

Býval to též měsíc s ježatými ostrými strnisky po nichž nebylo radno běhat naboso. To pak nám večer maminka natírala chodidla hojivou mastičkou a ovazovala „skopnuté“ palce.
Vzduch se tetelil zlatým prachem okolo hlučící mlátičky a tam, kde se vydrolilo třeba jen pár zrnek obilí, přicházely na pomoc ochotné slepice, aby provedly „úklid“. Jako nesmírně krásný film se mi vrací vzpomínka na ruční výmlat starodávnými cepy a vyprchaly modlitby za dar úrody obcházející pole. Všechno zní dnes jako pohádka i bez tajemných kruhů v obilí.

Dřevěné stodoly stojící v řadě pod městečkem už na dálku voněly vůní příštího chleba. Práce v nich se nedala odbýt a trvala až do jara. Už z dálky musel být slýchat hluk cepů do rozprostřeného obilí na udusaném mlátku. Zbylo po nich snad už jen staré pojmenování jedné ze štramberských cest „u stodol“.

Kdo zůstával rád až do samého konce žňových dnů, býval pražský malíř a obdivovatel Štramberka František Daněk Sedláček. Malíř okouzlený jeho krásou a ochotný malovat jeho křivolaké uličky z mnoha různých pohledů a perspektiv téměř denně. Trávil zde každoročně několik krásných letních měsíců a já si na něj dobře pamatuji.
Často mu za zády stával můj tatínek – jeho věrný obdivovatel. Směs něžných teplých barev, jakých pražský mistr používal , mi stále více připomínají barvy na paletě mého otce. Pro připomenutí oné poválečné doby, mám před očima jeden z jeho charakteristických obrazů. Zůstal dodnes v místě svého vzniku s názvem „ Žně pod Štramberkem“. Je charakteristický pro dobu horkých srpnových dnů roku 1947.

29.srpna svatého Jana Křtitele stětí – vlaštovky od nás odletí.(Citát z kalendáře Svazu katolických žen a dívek z roku 1933)




Naši partneři:


Kopřivnice
Počasí Kopřivnice - Slunečno.cz
Základní organizace českého svazu včelařů Kopřivnice
       zo@vcelari‑koprivnice.cz