ÚNOR 2014- Kalendárium - ročenka



Měsíc tichého tání a proudících vod

Všude je bílo, sněhu skoro po kolena a pořád ještě připadává. Přišel tak znenadání a ochotně převzal vládu od lednového bratra. Co znamená slůvko leden si snad každý dobře vybaví. Už sám jeho název studí. Ale co znamená pojmenování druhého měsíce, ošizeného ve svém vládnutí o celé tři dny ? Podle odborného výkladu rozhlasové jazykové poradkyně, má slůvko něco společného s lámajícími se ledy a ponorem, nebo snad únorem vody. Ale co bychom bádali o krutosti zimy, když už na počátku měsíce - na svátek Hromnic –„ skřivánek musí vrznout, i kdyby měl zmrznout“ a třetí den - na svátek sv. Blažeje , to se prý i slunéčko usměje.

Přesto, že většinu dní trávíme pod střechou, je dávno únor mým měsíčkem z nejmilejších. To proto, že je posledním z měsíců zimních i přes záludné mrazíky a ležící sníh. Tam, kde polední zubaté sluníčko cudně odkryje kousek umrzlé země, je mezi zbytky loňského spadlého listí vidět špičky sněženek a první, ještě zkřehlé kvítky čemeřic. V tuto dobu, plnou radostného očekávání, vzpomínám na svoji první třídu a školní akademii. Byl mi určen měsíček únor – v bílých šatech, věnečkem umělých kvítků ve vlasech a slovy, které mi tuto dobu stále připomínají.. „Vzbuďte se květinky, na louce i v lese, únor k nám přichází, ptáčci jej provází, vůni nám nese“. V něm se už nezpívá o krutosti zimy a všechny zrovna hladí čas předjaří. Snad proto ta obliba druhého měsíce, která u mne platí podnes.

Ráda a dokonce s vyčkáváním jsem slýchala i babiččin odpolední návrh s potutelnou otázkou, když prohlásila „buděmy čnuť ?“. Ona sama, na židli blízko okna, se věnovala práci s háčkem nebo jehlicemi a nechávala si předčítat. S mojí účastí mohla počítat vždy. Ráda jsem opouštěla i svoje kamarádky a vyčítavě se po mně dívaly i sáňky náhle opřené o zídku s vlhkým provázkem pohupujícím se ve vánku.
Mnohé z nás snad může zajímat zvláštní, skoro až archaický výraz pro čtení. Abych jej mohla předložit dnešnímu čtenáři, musela jsem nejprve vyhledat,zda je obsažen v nanejvýš zajímavém i užitečném Slovníku štramberského nářečí pana Bohumila Kresty. K němu se tak často vracím pro poučení, překrásné staré fotografie , ale i pro zvláštní lidový humor. V něm nalézám slova známá téměř už jen na Štramberku.

Povedlo se ! Výraz „čnuť“ tam skutečně je. Býval a snad i dodnes je ještě slýchat mezi tětkami, stryky, stařenkami a staříčky, jak jsem v mládí slýchávala oslovovat lidičky okolo sebe. Kdo z mladých dnes už ví, co v úsečně, avšak tak líbezně znějícím lašském nářečí znamená výraz „čnuť“? Vím, jak se vítaly v zimě návštěvy mezi dveřmi u nás - „poďtě dale, dyť my zmy tu pořaď zapadani jak ti bručči“. Již dávno před námi obdivoval půvab sladké lašštiny i František Bartoš – sběratel lidové slovesnosti, když o ní napsal „Nemít své řeči rodné, lašštinu bych na ni povýšil“.

A četlo se, vskutku s velikou chutí. Většinou ze starých kalendářů, románů vydávaných na pokračování, četlo se z Erbenovy kytice i z Anděla strážného, který se dal tenkrát koupit na místní faře. Mohl přisednout a naslouchat kdokoliv, jen nesměl rušit.
Zvláště ona Kytice na mne působila a dodnes působí svoji nejen krásnou češtinou, ale tenkrát z prosté dětské obavy i z jejich obsahu.. Stávalo se pak, že jsem pozdě večer a naboso musela přeběhnout studenou síňku a noc vděčně strávila v babiččině posteli.

Mezi jiné, neodmyslitelně příjemné skutečnosti patřící ke štramberské zimě, vždy bývalo divadlo. Téměř každé zimní nedělní odpoledne mu patřilo. Vidím se v houfu tlačících se dětí před dřevěnou budkou pokladny Katolického domu, ve které pan pokladní utrhoval ze svinutého kotoučku růžové lístky a vracel drobné. Dětské pohádky, rozpustilé komedie s Kašpárkem, veselohry, ale i kusy vážné, dokonce i večerní operety pro dospělé i s dokonalým orchestrem, se setkávaly s velikým zájmem u obyvatel města. Bylo z nich slýchat peprně vtipné vsuvky štramberské mluvy, známými herci mistrně vkládané do textů i souhlasný názor smějících se diváků s následným potleskem. Do této kategorie mých vzpomínek zapadá i ta – se starou kolébkou.. Léta obývala naši půdu – stávala za komínem, obalená papírem a stažená provázkem. Nepoužívaná, tak trochu zapomenutá, až si ji jednou přišli vypůjčit ochotničtí herci do kteréhosi z nacvičovaných her. K mé velké lítosti se domů už nevrátila. Sloužila však pro dobrou věc, jakou je divadlo - lítost musela stranou.
Na propagaci dětských představení, ale i různých plesů a bálů, se v jisté době staral a sám plakáty zhotovoval i můj otec. V nevelké kuchyni, na stole pod staženou lampou a často do pozdních hodin, ozdobnými písmeny různých barev , zval obyvatele městečka k nedělnímu představení. A chodili rádi, o zájem malých, stejně jako dospělých diváků, nebývala ve Štramberku nikdy nouze. Vzpomínám vděčně na všechny ty „komedianty“, kteří pro dětský smích a pobavení, neváhali si nasadit šaškovskou čepici a dělat umění.

Únorový sníh – jako bys mrvu rozhodil.
Když únor vodu spustí, ledem ji březen zhustí.




Naši partneři:


Kopřivnice
Počasí Kopřivnice - Slunečno.cz
Základní organizace českého svazu včelařů Kopřivnice
       zo@vcelari‑koprivnice.cz