ÚNOR 2014- Kalendárium - ročenka



Měsíc tichého tání a proudících vod

Všude je bílo, sněhu skoro po kolena a pořád ještě připadává. Přišel tak znenadání a ochotně převzal vládu od lednového bratra. Co znamená slůvko leden si snad každý dobře vybaví. Už sám jeho název studí. Ale co znamená pojmenování druhého měsíce, ošizeného ve svém vládnutí o celé tři dny ? Podle odborného výkladu rozhlasové jazykové poradkyně, má slůvko něco společného s lámajícími se ledy a ponorem, nebo snad únorem vody. Ale co bychom bádali o krutosti zimy, když už na počátku měsíce - na svátek Hromnic –„ skřivánek musí vrznout, i kdyby měl zmrznout“ a třetí den - na svátek sv. Blažeje , to se prý i slunéčko usměje.

Přesto, že většinu dní trávíme pod střechou, je dávno únor mým měsíčkem z nejmilejších. To proto, že je posledním z měsíců zimních i přes záludné mrazíky a ležící sníh. Tam, kde polední zubaté sluníčko cudně odkryje kousek umrzlé země, je mezi zbytky loňského spadlého listí vidět špičky sněženek a první, ještě zkřehlé kvítky čemeřic. V tuto dobu, plnou radostného očekávání, vzpomínám na svoji první třídu a školní akademii. Byl mi určen měsíček únor – v bílých šatech, věnečkem umělých kvítků ve vlasech a slovy, které mi tuto dobu stále připomínají.. „Vzbuďte se květinky, na louce i v lese, únor k nám přichází, ptáčci jej provází, vůni nám nese“. V něm se už nezpívá o krutosti zimy a všechny zrovna hladí čas předjaří. Snad proto ta obliba druhého měsíce, která u mne platí podnes.

Ráda a dokonce s vyčkáváním jsem slýchala i babiččin odpolední návrh s potutelnou otázkou, když prohlásila „buděmy čnuť ?“. Ona sama, na židli blízko okna, se věnovala práci s háčkem nebo jehlicemi a nechávala si předčítat. S mojí účastí mohla počítat vždy. Ráda jsem opouštěla i svoje kamarádky a vyčítavě se po mně dívaly i sáňky náhle opřené o zídku s vlhkým provázkem pohupujícím se ve vánku.
Mnohé z nás snad může zajímat zvláštní, skoro až archaický výraz pro čtení. Abych jej mohla předložit dnešnímu čtenáři, musela jsem nejprve vyhledat,zda je obsažen v nanejvýš zajímavém i užitečném Slovníku štramberského nářečí pana Bohumila Kresty. K němu se tak často vracím pro poučení, překrásné staré fotografie , ale i pro zvláštní lidový humor. V něm nalézám slova známá téměř už jen na Štramberku.

Povedlo se ! Výraz „čnuť“ tam skutečně je. Býval a snad i dodnes je ještě slýchat mezi tětkami, stryky, stařenkami a staříčky, jak jsem v mládí slýchávala oslovovat lidičky okolo sebe. Kdo z mladých dnes už ví, co v úsečně, avšak tak líbezně znějícím lašském nářečí znamená výraz „čnuť“? Vím, jak se vítaly v zimě návštěvy mezi dveřmi u nás - „poďtě dale, dyť my zmy tu pořaď zapadani jak ti bručči“. Již dávno před námi obdivoval půvab sladké lašštiny i František Bartoš – sběratel lidové slovesnosti, když o ní napsal „Nemít své řeči rodné, lašštinu bych na ni povýšil“.

A četlo se, vskutku s velikou chutí. Většinou ze starých kalendářů, románů vydávaných na pokračování, četlo se z Erbenovy kytice i z Anděla strážného, který se dal tenkrát koupit na místní faře. Mohl přisednout a naslouchat kdokoliv, jen nesměl rušit.
Zvláště ona Kytice na mne působila a dodnes působí svoji nejen krásnou češtinou, ale tenkrát z prosté dětské obavy i z jejich obsahu.. Stávalo se pak, že jsem pozdě večer a naboso musela přeběhnout studenou síňku a noc vděčně strávila v babiččině posteli.

Mezi jiné, neodmyslitelně příjemné skutečnosti patřící ke štramberské zimě, vždy bývalo divadlo. Téměř každé zimní nedělní odpoledne mu patřilo. Vidím se v houfu tlačících se dětí před dřevěnou budkou pokladny Katolického domu, ve které pan pokladní utrhoval ze svinutého kotoučku růžové lístky a vracel drobné. Dětské pohádky, rozpustilé komedie s Kašpárkem, veselohry, ale i kusy vážné, dokonce i večerní operety pro dospělé i s dokonalým orchestrem, se setkávaly s velikým zájmem u obyvatel města. Bylo z nich slýchat peprně vtipné vsuvky štramberské mluvy, známými herci mistrně vkládané do textů i souhlasný názor smějících se diváků s následným potleskem. Do této kategorie mých vzpomínek zapadá i ta – se starou kolébkou.. Léta obývala naši půdu – stávala za komínem, obalená papírem a stažená provázkem. Nepoužívaná, tak trochu zapomenutá, až si ji jednou přišli vypůjčit ochotničtí herci do kteréhosi z nacvičovaných her. K mé velké lítosti se domů už nevrátila. Sloužila však pro dobrou věc, jakou je divadlo - lítost musela stranou.
Na propagaci dětských představení, ale i různých plesů a bálů, se v jisté době staral a sám plakáty zhotovoval i můj otec. V nevelké kuchyni, na stole pod staženou lampou a často do pozdních hodin, ozdobnými písmeny různých barev , zval obyvatele městečka k nedělnímu představení. A chodili rádi, o zájem malých, stejně jako dospělých diváků, nebývala ve Štramberku nikdy nouze. Vzpomínám vděčně na všechny ty „komedianty“, kteří pro dětský smích a pobavení, neváhali si nasadit šaškovskou čepici a dělat umění.

Únorový sníh – jako bys mrvu rozhodil.
Když únor vodu spustí, ledem ji březen zhustí.




Naši partneři:


Kopřivnice
Počasí Kopřivnice - Slunečno.cz
Vyberte si:

Aktuální informace


Havarijní linka
Krajská veterinární správa

+420 720 995 203
Krizová linka pro hlášení nákazy nebo mimořádné situace. Zneužití je trestné.

Dnes je 14. 12. 2019
Lýdie

včely na květech
Základní organizace českého svazu včelařů Kopřivnice
       zo@vcelari‑koprivnice.cz