ZÁŘÍ 2014 - Kalendárium - ročenka



Září - Hora jako fenomén a prstýnky z trávy

Řekne-li se Štramberk, mnohým z nás se představí milované město a pro mnohé snad i rodiště.. Město se siluetou kulaté hlásky a půvabnými štíty domů, sestavených jako kulisy, čekajících na představení. Ano, přirovnávám je k jevišti, na němž se již po staletí odvíjí děj od dob dávno minulých až po dnešek. Městečko vklíněné do průrvy mezi kopce – své ochránce. Pozornost vědců, botaniků i historiků je odedávna upřena většinou k hoře Kotouč – velkolepému dílu jurského moře s pokladem vápence. Dokázalo svým působením na poměrně úsporné ploše vytvořit to zvláštní veledílo, uvyklé obdivu zástupů obdivovatelů i poutníků do tehdy dvou známých kostelů. Ale není to jen Kotouč, který tolik proslavil malebný kout v blízkosti Beskyd, věhlasný svým nalezištěm člověčí čelisti ve známé jeskyni vzdálené jen několik kroků od centra, spolu s výzdobou kamenných bust českých velikánů. Ke kráse městečka přispívá neméně i Zámecký vrch a Skalky – s Kotoučem shodné svou geologickou stavbou..

Družinu kopců dotváří hora, jíž lidé odedávna zvou jako Bílá. Je z křídového pískovce a může se zdát, že stojí tak trochu mimo hlavní dění. Věřím však, že Kotouč – kopec rodu mužského, se každého dne gentlemansky ukloní dámě – hoře v bílém, ozářené ranní sluneční gloriolou a za mrazivých dnů s bílou sněhovou vlečkou.. Hora z bílého kamene se svým okolím byla tou první krajinou, jež uvízla už navždy v mé paměti.. Pozvolná stráň,těsně pod níž jsem se narodila a na které jsem se učila rozeznávat barvy jarní zeleně, s letní žlutí třezalky i stříbrem jinovatek na namrzlých borovicích . Později je vystřídala. fantazie s nádechem ezoterického místa, kde byl povolen přístup jen zasvěcencům, místem, jež mělo a má skrytý význam. Neobyčejnou krásou vyniká „madona v lípě“ – tak jsme doma zvali mariánský sloupek v sedle dělící horu od Skalek.. Dál vyhledávám krásu a lyriku hory , která je pro mne horou kultovní. Zůstává se mnou a denně si ji prohlížím z opačné strany..

Z obdivuhodně dochovaných fotografií i mých vzpomínek se však na mne dívá hora trochu jiná. Úhledná, čistá, bez náletů, hustých i nepřehledných křovin. Místo, kde jsme se na město dívali shora přes pestré šmouhy políček, s mezemi pečlivě vypasenými stádečky koz i husí, sesečenými někdy trochu zubatě jen kosou nebo srpem.
Musí to tak být, vždyť v nejvýše položené dřevěnici, kde se říkávalo „u Svobodů“, začal a pak i pokračoval kdysi dávno po přeslici můj rod. Z vyprávění předchůdců vím, že stavení na konci úvozové cesty mělo dřevěnou pavláčku k letnímu posezení. a malý sádek , v němž se dařilo několika „slifkám“ pokroucených mrazem a nečasem, se starou moruší i hrušní Jakubinkou a s kozou pasoucí se na „řetasku“. O kmen se tu opíral až do zimy dřevěný žebřík vedle stáda odpočívajících husí. . Patřila k ní i nejvýše položená louka pod samým vrcholem blízko dřevěného „trianguláku“, jež bychom dnes hledali už marně. Mírně svažitý pozemek se závějemi šťavnaté trávy a nesčetnými stády lučních koníků. Byli všude okolo nás a měli stejnou radost ze žití, jakou jsme měli tehdy i my. V podvědomí zůstala i krásná vůně pokosů, rozlitých okolo nás. Zas vidím chlapy s kosou přes rameno, s brouskem u pasu, ženy s hráběmi v tmavých zástěrách a vodou v plechové konvičce .Znovu si představuji staré dřevěnice s mírně vychýlenými stěnami i prohnutou střechou, mohutnými jasany k ochraně domovů. I pečlivě vypletou „trněnou zahrádku“ ohraničenou jen suchým proutím, coby ochranou před všetečnou drůbeží. Všudypřítomné meze dělící vrchol hory , zůstávají však dodnes zásobárnou těch nejvoňavějších bylin.




Naši partneři:


Kopřivnice
Počasí Kopřivnice - Slunečno.cz
Základní organizace českého svazu včelařů Kopřivnice
       zo@vcelari‑koprivnice.cz