Z košíku zahradníka




Bylinná prabába aneb divizna a já


Našla jsem ji u svých nohou v zahradě před několika dny. Malý a skromný svazeček šedozelených lístků, přilípnutý k holé zemi. Na plácku vyprahlé hlíny, za letošního horkého léta na rozhraní mezi stínem dvou našich lip s čerstvě nakadeřenými hlavami a vyprahlým a jen chudobně vypadajícím trávníkem. Mláďátko – divizenka - dcerka loňské a ztepilé divizny –latinsky Verbascum, lidově též Petrova hůl či svíce královská.
Rostlina s „divem“ už ve svém názvu, plná tajemné síly. Její latinský rodový název Verbascum vznikl zkomolením slova barbascum (barba = vous) připomíná plstnaté ochlupení celé rostliny. Mladá léčivka s teplými lístky je však trochu svéhlavá, chová se umíněně a nejlépe je jí ve slunečním úpalu na kousku holé země. . Dává mi najevo, že ona právě tu je doma.a ví co dělá. . Její máma – loňská kráska,si minulého léta vyhlédla mnohem atraktivnější polohu. Usadila se na pokraji malé skalky,ze které vévodila celému okolí.

Je zvláštní, že divizna, rodem patřící mezi krtičníkovité, s oblibou vyhledává zem promíchanou kamením, obývá chudé, k jihu obrácené stráně, suché lesních paseky, náspy i  opuštěné lomy. Prvním rokem utvoří malou růžici listů přisedlých těsně k zemi.. A právě mezi kámen umíněně zaklesne drápky svých kořenů, druhým rokem vyšle k nebi statný vrchol se zlatými květy do výšky jednoho až dvou metrů. Asi tak odolává záludným větrům za letních bouřek. A zkuste někdy pozvednout její mohutné listy, rozložené okolo ní jako širokou mechovou krinolínu, barvou připomínající nádhernou zeleň na středověkých rukopisech a ikonách. .Překvapí vás spletí mravenčích stezek i dálnic, se skrýšemi brouků poplašeně pádících do svých úkrytů.

Všemi jejími vyznavači obdivovaná bylina však oplývá nejen vzrůstem a krásou, ale zná pomoci tomu, kdo o to stojí a od ní to očekává. .Lidé ji často pěstují i ve svých zahradách,neboť o drogu je velký zájem a poptávka vyšší nežli nabídka. Sbírají se koruny i s tyčinkami (bez kalicha). Kvete jen velmi krátce, ráno se květy rozvíjejí a odpoledne již opadávají. Její něžný květ je třeba sbírat s velkou opatrností a chránit jej před pomačkáním. Nejlépe je sesbírat květy v pozdních dopoledních hodinách a za suchého počasí, když už nejsou orosené. Odborníci na její sběr tvrdí, že nejlépe je usušit hedvábný květ během jednoho dne, rozprostřený v jedné vrstvě a to na slunci nebo umělým teplem do 60oC. Čaj ze zlatých plátků divizny pomáhá jako dokonalý prostředek při odkašlávání a znají jej hlavně „průduškáři“.Znalci bylinných tajů o ní ví, že je známá již z dávné  antiky, má protizánětlivé účinky, uvolňuje křeče a podporuje tvorbu moče.
Divizna patří mezi důležité medonosné rostliny, neboť po celé léto až do podzimu, poskytuje včelám velké množství světlého, vonného nektaru. Znám rozmarné pozpěvování včel, ale i basové árie čmeláků, dožadujících se pylu ze zlatých tyčinek. Jsme k sobě ale nanejvýš ohleduplní a dáváme si galantně přednost.
Mohutně vypadající, ale velmi jemná rostlinka, se snadno rozmnožuje vyséváním nasbíraných semen, které pečlivě uchovává v tobolce „na příště“.

O jejím účinku , léčivé, až čarovné síle, vypráví spisovatelka Karolina Světlá v jedné ze svých povídek „Černá divizna“ v knize Romaneta z Ještěda. Je psaná obdivuhodnou staročeštinou, pro kterou se k ní stále vracím. . .A protože znám jen druh zelinky velkokvěté a černou „osobně“ neznám, pátrala jsem po ní alespoň ve starém „bylináři“. Divizna černá skutečně existuje a od své sestřičky se liší „fialově vlnatými tyčinkami“, podle níž má svoje jméno. Možná, že kolem ní obcházím bez povšimnutí, prý se vyskytuje „roztroušeně až hojně“.
Povídka s neobyčejným půvabem líčí čas, kdy se musí „zelinka“ utrhnout neboť podle staré pověsti „ona jediná, je-li za dnešní noci utržena, hojí –hojí –souchotiny.“.. Musela však být ulomená u samého kořene v den Sedmi bratrů. Svátku, který dnes už neznáme. a to dívkou-pannou. Jen ta pak získala tu tajemnou moc léčit. . .

Příroda i já známe dobře blahodárný účinek impozantní bylinky. Kdysi dávno jsem jí přiřkla ne právě lichotivé pojmenování divizna-babizna a to jí zůstalo. .. Už jako malá jsem ji vídala vyčnívat nad ostatní rostliny přes plůtek téměř  každé zahrádky i u všech štramberských kamenárek. To proto, že miluje to bílé kamenné podloží, které jí vyhovuje. A máme spolu i cosi společného. Je tak trochu tajemně podivná. Ale to jsme tak trochu a občas každý. A babizna ? Tou jsem dávno i já.

Prameny :
V.G.Rubcov, K.Beneš – Zelená lékárna
Bertram M“unker – Plané rostliny Střední Evropy“


Zpět na seznam všech článků
Zpět na předchozí článek/stránku


Naši partneři:


Kopřivnice
Počasí Kopřivnice - Slunečno.cz
Základní organizace českého svazu včelařů Kopřivnice
       zo@vcelari‑koprivnice.cz