Z košíku zahradníka




O čarodějných bylinách, aneb, co tajila půda


Již od nepaměti se lidé s obdivem i úctou obraceli k síle léčivých bylin. Jejich nesporný účinek znali již antičtí lékaři, navíc měly i kultovní význam, který se dlouho udržoval a ještě ve středověku byly opředeny i řadou pověr. Mezi ně zcela jistě patří i bez černý – jinak také „psí bez“ nebo „chebzí“ – všeobecně každému známý keř, či menší strom dosahující výšky až pěti metrů.. Jeho mladé větve mají silně vyvinutou dřeň bělavé barvy, která je známá jako „bezová duše“.V krásném jarním čase – od května až do počátku července kvetou jeho bílé až omamně vonící květenství – lidově zvané též jako bezinky. Plodem keře jsou červenofialové bobule se šťavnatou dužinou, které milují ptáci. . Keře bezu černého se odedávna vysazovaly u venkovských stavení jako léčivá, ale i čarovná bylina. Byla po ruce pro svůj účinek při jarních omlazovacích kůrách z odvaru mladého listí, chránila od „uřknutí“ dobytek ve stájích a její květ se sbíral pro všeobecně známý léčivý účinek. Květní droga je součástí řady léčivých čajů používaných především při nemocech z nachlazení. Pamatuji na tenké šňůrky vypnuté mezi trámy na naší nemalé půdě. Visely na nich odstřižené květy bezu k sušení. Teprve pak putovaly do bílých plátěných sáčků pro potřebu rodiny, spolu s levandulí, svazky řepíku i přesličky, řebříčku, voněla tu třezalka i máta. Na plátně se sušila i bělohorská „mateřanka“., květ podbělu i heřmánku. Z vyprávění pamětníků se tradoval zvyk, podle kterého se do málo větraných truhel s oblečením vkládaly snítky máty i jiných bylin „proti molum“.

Rozlehlá půda babiččina domu mne k sobě vábila neodolatelným kouzlem.. Jako dítě jsem se tam trochu bála a chodila tam jen v jejím doprovodu. Děsila mne tma za komíny, naopak lákal velký prostor uprostřed osvětlený sluncem přes horní okénko a vyhrazený k sušení prádla v zimě. . Němě tu stály po léta vedle sebe stály dvě truhlice se zásobou zrní a k uložení jablíček proti mrazu. Nejvíce prostoru však zabíralo okolí „sklopce“ – prostoru k ukládání sena. pro drobný dobytek na dlouhý zimní čas. To jsme už jen v teple jizby vzpomínali na dobu, kdy se kosila louka na vrcholku Bílé hory – zvané jako „louka za hřebenem“. Vzpomínali na svěže zelený prostor, kde tráva sahala až po pás. Směsice barev a vůní, také šustot kosené trávy. Ale nejen trávy, do úhledných pokosů se k zemi klonily i růžové luční kohoutky, kopretiny – lidově zvané jako „kvítí sv. Jana“, ale i celá řada vzácných bylin, jimž se daří více ve vyšších polohách. Takto omamně louka voněla jen jednou v roce – v době, kdy se kosila „sena“. Vím, že podobně voní všechny jarní louky, ale ta naše – na samém vrcholu - voněla jinak, – protože tak voní jen pravá „horská louka“. V uších mi zní zvuky brousků , kterými chlapská ruka přejíždí po ostří včera vyklepané kosy.

Byl to čas skorého léta – mezi lidmi zvaný též jako „sena“. Podle dávných lidových pověstí se nejdříve kosila tzv. „májová louka“. Seno z ní – plné voňavých „zelin“ a orosené horské trávy, bylo považována za čarovně léčivé a dobytku se podávalo jako pochoutka o svátcích nebo za nemoci. . Kosení trávy započínala většinou svobodná dívka, pro tento posvátný obřad ustrojená ve svátečním bílém oblečení, s vyšívaným šátkem na hlavě a bílém fěrtoušku. Obřad začínala úklonou proti rannímu vycházejícímu slunci se zvoláním „K poctě nejvznešenější Panny !
Ve velké úctě mívali lidé kdysi i houštiny hlohu (hložiny), které téměř nikdy nekáceli z úcty , „že kráčel Spasitel k smrti s hlohovou korunou na svaté hlavě“. Udivují i názvy a užití bylin s biblicky laděným nádechem. Snad by se i dnes dala využít rada se zakopáním kořene devětsilu pod práh domu proti mužskému záletnictví.. Ty a ještě mnohem krásnější lidové zvyky sesbírala spisovatelka Karolina Světlá ve svých „Romanetech z Ještěda“. Ráda se k nim vracím a nestačím se obdivovat kráse staré češtiny i moudrostí tehdejších lidí.


Zpět na seznam všech článků
Zpět na předchozí článek/stránku


Naši partneři:


Kopřivnice
Počasí Kopřivnice - Slunečno.cz
Základní organizace českého svazu včelařů Kopřivnice
       zo@vcelari‑koprivnice.cz