Z košíku zahradníka




Oranžová magie


Rostlina, na kterou dnes upřeme svoji pozornost i pátravé oko, upoutá každého jak svojí velikostí i barvou. CUCURBITA – dýně, ale též tykev nebo lidově turek. Patří do rodu dvouděložných rostlin z čeledi dýňovitých. Jejím domovem jsou teplé kraje Ameriky. S tím zřejmě souvisí i její značný nárok na teplo. Proto se jí daří nejlépe i v našich teplejších oblastech. Semena v počtu dvou až tří kusů se vysévají do volné půdy mezi 15. až 20. květnem na malou kulatou plošku – do tzv. „hnízda“. To už je čas, kdy tři ledoví muži – Pankrác, Servác i Bonifác – sic neradi - vidí, že jim u nás pro tento rok již pšenka nepokvete a odcházejí spolu s rozmarnou Žofkou, o níž mezi lidmi kolují hodně vtipné zkazky.

Tykvi se nejlépe daří v těžší a hlinité půdě, dostatečně vyhnojené a s dostatkem slunce. Dobře však snáší i zastínění. V jižních teplých oblastech se často pěstuje i mezi řádky kukuřice. První plody dává již za 60 – 70 dnů po výsevu. Vím, jak její oranžový kotouč zářil mezi ostatní zeleninou na políčkách Kocvínku. Rostlina má popínavé nebo plazivé, chlupaté, až pichlavé lodyhy.

Trošku korpulentnější dáma (tykev je přece rodu ženského), o jejichž rozměrech – hlavně v pase – bychom mohli vést nejednu debatu, je značně parádivá. Ráda na sebe upozorňuje krásně zbarvenými pravidelnými květy žluté nebo bílé barvy. Poznámkou o větší hmotnosti se tykve nechci ani v nejmenším dotknout, ale jen považte, že během krátké doby, její plod – tedy bobule, dosáhne váhy až 60 kilo s průměrem 0,8 m a je tak těžká k uchopení.

Obdivuji všechny pěstitele, kteří se dokonale a s bravurou vyznají v té tajemné oranžové magii, jakou je hnojení, zaštipování výhonků v pravý čas i soutěžení ve váze své „břichaté dámy“. Jedním z hlavních požadavků všech odrůd dýní (zahrnuje asi 105 rodů), je kromě živin i velký nárok na vláhu. Nejde zapomenout na všechny mé dávné sousedy, jak vynášeli na terasovitá políčka Bílé hory denní příděl zálivky. Což o to, příděl sluníčka tu byl dostatečný, ale voda se musela přinést často i do prudkého svahu v putýnkách zavěšených na řetízcích po obou stranách dřevěného vahadla neseného na ramenou. Chytrá rostlina však uměla s namáhavě přinesenou závlahou dobře hospodařit. Šetřila jí pro horké dny, skryté pod ohromnými listy.

Takový pěstitel znal dobře i její taje a libůstky. . Věděl, že zralý plod při sklizni se musí odřezat vždy se stopkou – bez stopky se snadněji kazí. Věděl, že obsahuje dost pektinových látek, které snižují obsah cholesterolu v krvi a že tykve s oranžovou dužinou obsahují i dostatek potřebného karotenu.

Pak už zbývalo dopravit ji opatrně a bez poškození domů a dobře zpracovat chutnou dužinu. Nekonečně dlouho trvalo krájení dýně na malé úhledné kostky, nežli z velkého hrnce na plotně zavoněl hřebíček, celá skořice se společně vařeným citronem (ovšem bez jadérek, která chutnají hořce). Zásoba pikantního a výborně uvařeného kompotu byla zajištěna pro celou dlouhou zimu.


Zpět na seznam všech článků
Zpět na předchozí článek/stránku


Naši partneři:


Kopřivnice
Počasí Kopřivnice - Slunečno.cz
Základní organizace českého svazu včelařů Kopřivnice
       zo@vcelari‑koprivnice.cz